
Když Megadeth potřebovali v roce 1989 bubeníka, Dave Mustaine požádal Nicka Menzu, aby se připojil ke kapele. Menza hrál s Megadeth poprvé 12. května 1988 v Bradfordu v Anglii. Tato předchozí zkušenost a vřelý vztah se všemi členy vedl k pozvání do Megadeth a v roce 1990 k nahrávání multiplatinové desky Rust in Peace. Na dalších 10 let byl Menza spojován s nejklasičtější a nejvýnosnější érou v historii kapely. Rust in Peace – 1990, Countdown to Extinction – 1992, Youthanasia – 1994 a Cryptic Writings – 1997. Z čehož vznikla snaha o komerčně úspěšné album, Countdown to Extinction. Na tomto albu se poprvé podílel každý člen kapely a album bylo pojmenované podle nápadu Nicka Menzy. V současnosti pracuje Nick Menza na své nové kapele Atomic Disintegrator, jedná se o spolupráci s polským kytaristou Widkem (Maciej Dawidek) společně s baskytaristou Symphony X Mikem LePondem a frontmanem Threat Signal Jonem Howardem.
No, tak zaprvé musím říct, že Atomic Disintegrator je kapela, kterou se snažím dát dohromady a právě teď jsem to jen já. Moje původní vize byla spojení s komiksem. Mám také komiksovou postavu – Atomic Disintegrator (pozn. je to něco jako atomový rozmělňovač). Mám dva malé kluky: Jeden má 13 a druhý 7 let, takže jsou pořád zažraní do komiksů a poprosili mě, abych udělal komiks pojmenovaný: “Atomic Disintegrator”. Superhrdina mezi všemi těmi padouchy, něco takového. A já jsem si říkal, že by bylo skvělé mít kapelu Atomic Disintegrator a být schopný napsat píseň pro každou epizodu tohoto komiksu. A zabralo to hodně práce, člověče, je strašně těžké dělat tyhle věci sám, je šílené si myslet, že uděláš všechno a vydáš komiks (smích). Je to šílenost. Vypadá to spíš takto: „Opravdu, to chceš udělat všechno sám? OK, zkus to.“
Takže bylo to těžké. Bylo těžké smíchat ty věci dohromady, ale já mám spoustu nápadů. Ale teď, s turné All-stars, dám Atomic Disintegrator na chvíli stranou, dokud nedokončím ty koncerty. Pak na tom začnu zase pracovat a přijdu se svými vlastními věcmi. Pracuji s jedním klukem z Polska, je to můj kamarád, kytarista Widek (Maciej Dawidek). Je úžasný, je to úžasný hráč, producent, zvukový inženýr a já doufám, že uděláme více věcí, protože mám rád jeho riffy, má opravdu skvělé riffy.
Je to zajímavé, protože Rust in Peace je živé album, je to vlastně analogová nahrávka. Takže já osobně mám rád zvuk RIP, protože to zní více (pauza) reálně, syrově. Ne že by ostatní desky Megadeth nezněly dobře, ale odvíjelo se to od toho, že byly všechny nahrávány digitálně. A já si myslím, že to prostě zní jinak, RIP podle mě zní, jakoby byla kapela ve studiu, zní to, jakoby bylo všechno v jedné místnosti a celé se to tam hraje. Skvělá nahrávka.
Myslím si, že to je jedna z věcí, která se prostě stala. Snažili jsme se být pod tlakem vždy, když jsme šli dělat desku, snažili jsme se být opravdu precizní. Pustili jsme se do toho a mně zabralo nahrát RIP deset dní, udělal jsem vlastně jednu píseň denně. A to byl ten proces, bylo to živé, a jak jsem řekl, prostě jsme si vzájemně sedli, nepoužívali jsme digitální pásky. Vyznění trochu vyzrálo. Bylo to čistší. Navíc jsme byli nováčci v kapele, takže tu bylo spoustu energie, hodně zápalu až úzkosti, něco jako: „Chci být někdo, pojďme ničit (smích).“
Ne, nesnáším reagovat na ty kluky a říkat, že nejsou dobří, ale postrádám u nich tu energii. Postrádají ten stav naprostého vrcholu, který mívali. Jsou dobří, chci říct, viděl jsem je několikrát na koncertě a říkal jsem si „Heh“. Je to zvláštní, když se jdeš podívat na kapelu, ve které si hrál přes 10 let a pak tam vidíš hrát někoho jiného, je to jako sledovat, jak ti někdo píchá tvoji expřítelkyni. „Hej chlape, tak se to nedělá“ (Smích) „Dělej to takhle, brácho“. To se prostě neděje.
Jo. To bylo, co řekl. Ale víš, kdo je připravený? Já jsem absolutně připravený. Prostě to z nějakého důvodu nevyšlo. Řekl mi: „kámo máš padáka“. Shawn Drover přišel 3 dny před prvním koncertem. No tak, nikdo se přece takhle neobjeví 3 dny před koncertem. Jeho bratr byl v té době kytarista, který s námi hrál. Takže tam byli bratři a víš co, je mi to jedno. Jde o hovno. Vždy říkám, že se všechno stává z nějakého důvodu a všechny jsou dobré. Nenosím v sobě žádné negativní pocity k Daveovi nebo ke klukům. Pokud někdo v budoucnu přijde s reunionem, jsem absolutně připraven podílet se na něčem. Prostě pro fanoušky.
(Smích) Ty bylo trapné. Bylo to trapné před všemi těmi fanoušky, když tě takhle odpálkují. Dave mě ani neviděl. Dával podpisy, když si o to fanoušci řekli, čemuž já naprosto rozumím. Vše co jsem chtěl, bylo potřást si s Davem rukou a byl jsem od něho jen krok, ale ochranka mě odtlačila a fanoušci k tomu neměli moc pochopení. Docela trapné. Rozhodně trapné. Ale to je v pohodě. Jak jsem řekl, nemám vůči Daveovi žádné negativní pocity a rozumím tomu. Všichni ti lidé jsou nacpaní kolem něho, je to šílené, NAMM je hodně šílený. Vypadá to tam tak, že pobláznění lidé jsou ode zdi ke zdi, prostě lidi všude, je to šílené. Je tam prostě strašně moc lidí.
Já vím, nikdy s tím nepřestanou. Podívej se, kolik informací už o tom proběhlo a oni o tom stejně pořád mluví.
Jo, chci říct, že absolutně souhlasím s fanoušky. Trvalo mi deset, dvanáct let vychovat dva kluky. To jsem dělal celou dobu, vychovával jsem dva kluky. Miluju je k smrti, jsou to moje děti a je to práce na 24 hodin, 7 dní v týdnu. Teď chci začít znovu hrát. Vlastně říkám lidem: „Hej, vracím se z důchodu.“ Byl jsem nějakou dobu mimo, a teď se vracím. Cokoliv se stane, bude dobré. Když se dostanu do jiné kapely, to se vlastně děje, tak se tak stane. Těším se na hraní, dělaní různých věcí a hlavně na vybouření. Pořád můžu hrát. Jasně je mi 50, ale je to jen číslo.
Rád bych. Momentálně na mě kouká spousta lidí z té doby a chtějí mě vidět hrát staré věci. Fanoušci po mně chtějí, zahraj ten song a zahraj tam ten song. Vlastně to dělám, v tuhle chvíli není s kým jamovat, proto jsem dělal ty videa, kde jsem hrál všechny své oblíbené písně. Udělám něco jako deset nejlepších bubenických videí na Youtube. Všechny své oblíbené písně, na kterých jamuji, každý den se na nich rozehřívám. Třeba Opeth, všechny své oblíbené kapely, které mám rád, mám píseň od každé této kapely. Prostě se na těch písních rozpumpovat a hrát na bicí. Když slyším nějakou píseň poprvé a nutí mě to sednout si za bicí a hrát, pak je to pravděpodobně velmi dobré. Pokud nechci hrát na bicí, pak je šance, že to není moc dobré (Smích). Může to být jakýkoliv žánr, nemusí to být nutně jen metal, může to být cokoliv. Od Hip hopu, po jazz, přes funk až po R&B. Prostě rád hraju cokoliv, co má drive, ať se děje, co se děje.
(Smích) Jasně, jak jsem řekl, může se stát cokoliv.
Kdykoliv.